Zlín (22.-24.8.2008)

Na Zlínskou soutěž se hlavní protagonisté Orsák rally sport teamu Jaroslav Orsák i Karel Vajík hodně těšili. Oba shodně prohlašují, že je Barum rally jejich srdeční záležitostí. „Když se blíží Barumka, žije závodem celé mé okolí. Všichni nám fandí a neustále se vyptávají jak probíhají přípravy v týmu. Do tohoto rallyového šílenství se zapojují i ti, co během roku na soutěže moc nevnímají. Je to prostě super atmosféra,“ prozrazuje zákulisí před Barum rally Karel Vajík.

Před startem si Jarek s Karlem dali za cíl dojet do 15. místa. V neděli na cílové rampě tento plán sice splnili, ale spokojenost by mohla být i větší, kdyby…..

..... kdyby posádku neprovázely potíže během téměř celé rally. „Tolik problémů, co jsme měli letos při Barumce, jsme neměli najednou za celou sezonu,“ smutně konstatoval Jarek. „Je ale pravda, že za některé si můžeme sami,“ dodává Karel. A jak vlastně Zlínská rally probíhala? Pojďme si ji projít zkoušku po zkoušce.

Soutěž začala divácky velmi oblíbenou okruhovou zkouškou v centru města. Jarin do ní vyrazil jedenáct ve čtvrt na jedenáct v noci. Erzetu projel na jistotu. „Nevyvaroval jsem se sice drobných chybiček. Hlavní pro mne ovšem bylo, že jsem se nenechal vyprovokovat k divoké jízdě. Mezi obrubníky by to bylo moc veliké riziko,“ zhodnotil úspěšný vstup do soutěže Jarek. Výsledný čas v cíli vynesl posádku na 15. místo.

Pak ale přišla sobota a s ní první průjezd Pindulou. Jarek s Karlem se moc snažili zajet dobrý výsledek, ale asi právě ona přemíra snahy se obrátila proti nim. Pověstný nakopávací přejezd hlavní cesty přinesl velkou krizi. Jarek jí ustál s bravurou, ale při vjezdu do únikové zóny poškodil auto. „Bylo to z mé strany asi hodně divoké. Snažil jsem se moc, ale asi až příliš a z toho vyplynula i ta krizovka. Micáka jsem udržel na silnici, ale v únikové zóně byla nepochopitelně napříč cesty položená kláda. Té se mi naštěstí podařilo vyhnout, ale pravým zadním kolem jsem trefil klády vedle cesty. O ně jsem ohnul rameno,“ popsal nepříjemný moment z úvodní sobotní zkoušky Jarek. S ohnutým ramenem absolvovali Jarek s Karlem zbytek zkoušky. Výsledkem byl 31. čas a propad ve výsledcích na 21. příčku.

Za cílem erzety se posádka pokusila s pomocí nářadí, které vozí s sebou, seřídit od oka dost podstatně poškozenou geometrii vozu. Nutno říci, že vcelku úspěšně.

Následovala RZ Zádveřice a v ní bohužel další chybička a další poškození vozu. „Tady jsem byl pro změnu dlouhý na brzdy. O obrubník a následně i o svodidla jsem poškodil rameno levého předního kola. Takový vstup do soutěže jsem si nepřál ani v nejhorším snu,“ prozradil Jarin. To ale ještě netušil, že výletům není konec. Zádveřickou zkoušku projel Jarek v 26. čase.

Třetí sobotní zkouška byla sice nejkratší, měřila „pouze“ 11,5 km, ale byla hodně zrádná. Jarek se potřeboval konečně dostat do správného tempa a hlavně se po nezdarech z úvodu dne uklidnit. „Před třetí sobotní zkouškou jsme si řekli, že ji pojedeme opatrně, prostě úplně v klidu“, prozradil Karel. A podařilo se. Bez jakékoliv krize zajel Jarek absolutně patnáctý a mezi Čechy čtvrtý čas. Po Semetínské zkoušce figurovala posádka na 19. místě.

Nejkratší zkoušku vystřídala zkouška nejdelší, 27,5 km dlouhá RZ Troják. V ní zajela posádka až 67. čas, což mělo za následek propad na 43. pozici. Nechme mluvit Jarka, co se vlastně stalo. „Předchozí zkouška mne zklidnila a tak jsem chtěl opět závodit. Byl jsem moc rychlý a šel jsem ven. Najel jsem s Lancerem na mez a ta nás katapultovala mimo silnici. Pokáceli jsme nějaký malý stromek. Přitom došlo k defektu levého předního kola. Jelikož do cíle zkoušky zbývalo ještě přes 20 km, rozhodli jsme se okamžitě pro výměnu kola na vložce. Tu jsme zvládli poměrně rychle, ale musel jsem si dávat velký pozor, neboť náraz opět rozhodil sbíhavost. Navíc nám kolo dřelo v pravých zatáčkách o podběh a hrozil další defekt. Na zkoušce jsme mohli nechat i s výměnou kola přes 3 minuty.“ Onboard kamera ukázala, že kluci zvládli kolo přezout za jeden a půl minuty!

Teprve po čtyřech sobotních zkouškách, představujících přes 70 ostrých kilometrů, následoval servis. Mechanici měli plno práce. Jejich hlavním úkolem bylo seřídit geometrii. To se podařilo a Jarin s Karlem mohli vyrazit do druhé rundy erzet. Tu jeli podle svých slov v klidu. Když se ale podívám na časy, tak bych o klidu moc nehovořil. Dva šestnácté, jeden čtrnáctý a jeden třináctý čas – to je rekapitulace druhého kola zkoušek. Ale i tentokrát byl jeden výlet mimo trať. Při druhém průjezdu Zádveřickou zkouškou šel Jarek ven a chvíli jel loukou.

V nočním servisu museli dát mechanici těžce zkoušené Mitsubishi opět do pořádku. „Sobota dala autu pořádně zabrat. Kluci ho nešetřili. Práce na něm bylo tolik, že jsme museli některé věci dokončovat ještě v neděli ráno.“ prozradil šéfmechanik Mirek Orsák.

V neděli čekalo na posádky šest zkoušek na třech úsecích. Jarek si pochvaloval práci mechaniků, starostí ale zůstával problém se špérou. Projevoval se hlavně ve vracácích, z nichž Lancer pomalu odjížděl. Nejvíc se to projevilo na časech RZ Komárov, tady bylo při menší délce zkoušky ostrých zatáček hodně. V prvním průjezdu z toho byl 16. čas.

Drobná chybička přišla na Kudlovické zkoušce. „Podařilo se mi vyrobit hodiny a trošku jsem tak rozehnal diváky,“ uvedl Jarek, „na šotolině prostě nezabral předek auta a nevytáhl mě.“ I přes chybu z toho byl po protnutí cílové fotobuňky 12. čas (třetí mezi Čechy). To už Orsák s Vajíkem drželi dvacáté místo absolutně.

Nejlépe sedla „Jarinovi z Poteča“ třetí zkouška dne, čtyřiadvacet kilometrů dlouhá RZ Halenkovice. Tady zajel absolutně osmý čas a ve výsledcích se posunul o další tři místa nahoru. Po prvním kole nedělních zkoušek držela posádka sedmnáctou příčku. Na vytýčený cíl jí chybělo necelých čtyřicet vteřin. Šestnáctý byl v té chvíli Honza Votava, který měl na Jarka náskok 33,3 s. Ještě při odjezdu ze servisu padlo rozhodnutí, že pojede Jarek v klidu, ale znáte ho. Než dojel na start erzety, rozhodnutí změnil a zatoužil po skalpu Votavovy.

Na Komárově se opět výrazněji projevil již zmíněný hendikep s diferenciálem. Výsledkem byl sedmnáctý čas a z Votavova náskoku ukrojených jen 2,6 vteřiny. Při druhém průjezdu RZ Kudlovice zajeli Jarek s Karlem desátý čas absolutně a třetí mezi Čechy. Cíl této zkoušky již ale nespatřil Jarkův sok Votava, který si lehce ustlal mimo silnici.

Posun ve výsledcích přišel i s poslední zkouškou. Jestliže zajel Jarek Halenkovickou zkoušku při prvním průjezdu osmým časem, při druhém kole to byl čas čtrnáctý. V cíli z toho však bylo vytoužené 15. místo v absolutním pořadí. „Na poslední zkoušce jsme dojeli Tibora Cserhalmiho. Chvíli jej nebylo kudy objet, přesto nás Tibi brzy pustil před sebe. Posledních pět kilometrů byly z mé strany špatné. Už jsem viděl konec závodu a nedokázal jsem se soustředit a jízda byla hodně rozevlátá,“ uvedl Orsák.

Suma sumárum, cíl daný před soutěží se podařilo splnit. Posádka i mechanici se na něj tentokráte opravdu pořádně nadřeli. Nejvýstižněji zhodnotil rally Karel Vajík. „Pátek byl super, sobota na hovno a neděle byla dobrá. Nebýt tří nepovedených rychlostek v sobotu, mohl být náš výsledek výborný. Klidně jsme mohli být v první desítce. Ale na kdyby se nejezdí.“

Dalším bodem letošního programu Orsák rally teamu je Rally Tatry, která se uskuteční v okolí Popradu o druhém zářijovém víkendu. Soutěž se jede jako součást Evropského poháru.

Text: Mira Vebr, Foto: archív posádky, Franta Dušek, Petr Sagner (eWRC)